Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie chmele na území České republiky

Od starověku se chmel využíval jako rostlina léčivá, a to zevně i vnitřně k léčbě nejrůznějších chorob (malomocenství, jaterní choroby, ale i zápach nohou atd.), ale jeho hlavní využití bylo ve výrobě piva, kterému dodává vůni, hořkost a prodlužuje jeho trvanlivost. Takto ho prvně pravděpodobně užili právě Slované.


Obrazek U nás je pěstování chmele doloženo od 11.století, a to zejména v klášterech, které prosluly dobrými pivy. Chmel se v této době dostal do kultur - chmelnic, a aby lépe rostl a vynášel, začal být od "veden" na tyčích. Vynikající kvality českého chmele si uvědomil již Karel IV, když zakázal vývoz české chmelové sádě do zahraničí dokonce pod trestem smrti a řez chmele povolil pouze lidem zvláště tomu vyučeným. Chmel se nejprve pěstoval roztroušeně po celém území, ale v průběhu let se pěstování soustředilo v Čechách do území mezi řekami Ohří, Labem, Berounkou a Vltavou a na Moravě na Tršicku. Tento chmel zvlášť vynikal svými vyrovnanými hospodářskými výsledky a zvláště pak jemnou vůni tak typickou pro česká piva, způsobenými jedinečnými klimatickými a půdními podmínkami a v neposlední řadě se o ně zasloužila vynikající šlechtitelská práce místních chmelařů, kteří vylepšovali kulturu chmele negativním výběrem. v době třicetileté války prošlo české chmelařství krizí způsobenou plenícími vojsky, která vypalovala celé osady a tak byla spálena spousta vodících tyčí, spousta chmelnic byla svými majiteli, utíkajícími před válkou, opuštěna.

Se chmelem obchodovalo mnoho nezávislých obchodníků. Nakoupili od pěstitele a pak s povozem objížděli pivovary. Tím však brali na sebe riziko poškození chmele deštěm a byli nuceni prodávat pod cenou. Od počátku existovali snahy český chmel falšovat, popřípadě mísit z horšími chmely nepocházejícími z uznávaných oblastí a proto je již v 16.století v Žatci, Rakovníku, Lounech, Berouně a v Klatovech zavedeno první "známkování" zaručující původ chmele. v roce 1769 vydává Marie Terezie patent o známkování chmele.

Ke konzervaci chmele se používá sušení. Do této doby to bylo sušení v stínu na zemi v tenkých vrstvách, ale nyní se přešlo k lískám, kde se lépe využíval prostor. Později se pro urychlení sušení pod lískami začalo topit. Lísky s čerstvým chmelem byly nejdále od topeniště a v průběhu sušení s k němu přibližovaly. Od 19.století se začaly používat komorové sušárny, kde byl chmel ve 3 až 4 vrstvách nad sebou na žaluziích, které dovolovaly snadnou manipulaci.


Obrazek v roce 1850 se stal Kryštof Semš z Vrbice u Roudnice nad Labem prvním šlechtitelem, který použil individuálního pozitivního výběru a výsledkem byl "Semšův chmel". Ten vynikal nad předchozí svou jemnou vůní a větší odolností vůči chorobám. Semšův chmel se postupně rozšířil do všech tradičních oblastí a smísil se s místním chmelem. v této době též chmelaři začali k vedení chmele používat motouzy a dráty na drátěnkách. v roce 1860 byla v Úštěku pro pokračující snahy o falšování chmele a v roce 1884 v Žatci založena známkovna. v roce 1891 vznikli "Jednota chmelařská" a na Moravě "Zemský chmelařský spolek v Tršicích". v posledním desetiletí 19. století se 10000 ha rozrostlo na 17200 ha. Počet obchodníků se chmelem se nyní zmenšoval, tyto obchodníci pak v roce 1898 založili "První českou akciovou společnost v Rakovníku a Žatci". Začalo se vyvážet do severní Ameriky a do Japonska. v době první světové války došlo k poklesu ploch chmelnic na polovinu (ze 17000 ha na 8000 ha) a výnosy klesly na 5 q/ha. Hospodářská krize zasáhla i chmelařství, výnosy chmelařů pokryly pouhou pětinu nákladů a chmelařské spolky chmel musely vykupovat a pálit.

První provenienční zákon byl vydán v roce 1907 s vymezením výrobních oblastí avšak s dobrovolným známkováním. v ČSR byly uzákoněny chmelařské výrobní oblasti v roce 1921, kdy vznikly oblasti žatecká, roudnická, úštěcká, dubská a tršická. Zákon z roku 1934 pak zavedl povinné známkování chmele a povinné ověřování chmele z těchto oblastí. Kromě jiného též zavedl chmelařské polohy: v žatecké oblasti Podlesí a Údolí Zlatého potoka a v úštěcké oblasti Polepská blata. v těchto letech byly u nás chmelnice nejrozlehlejší (v roce 1929 až 17264 ha). Dubská oblast byla v roce 1945 zrušena a roudnická byla začleněna do úštěcké. Tento stav byl uzákoněn v roce 1957.


Obrazek Odrůdy (ve skutečnosti pododrůdy) byly uznány v roce 1940 zřízením Listiny povolených odrůd, již se uznaly populace chmele ve výrobních oblastech jako krajové odrůdy. Dnešní "Žatecký poloraný červeneňák" je výsledkem pozitivního výběru v krajové populaci žatecké. v této populaci začal doc. Karel Osvald již v roce 1927 sledovat 276 rostlin, v roce 1952 pak byly klony č. 31, 72 a 114 zaregistrovány k pěstování a tvoří dnes drtivou většinu českých a moravských chmelnic. Osvald se soustředil hlavně na vyrovnanost hospodářských a kvalitativních ukazatelů jak v jednotlivých letech, tak na různých stanovištích, protože naše chmele měli a mají nejmenší výnosy na světě.

Po druhé světové válce bylo nutné zredukovat plochy starých a neudržovaných chmelnic až o 30 %. v roce 1948 bylo vše znárodněno, vzniká "Výkupní sklad chmele", pěstitelé byli donuceni vstoupit do JZD a vznikly tak velké plochy chmelnic. Vzhledem k tomuto bylo nutné přejít od ruční sklizně k rychlejší sklizni mechanizované. První česačky k nám byly dovezeny v roce 1954 od firem Bruff a Rotobank. (První česačky vznikly mezi světovými válkami v Kalifornii). První česká česačka byl ČCH-1 v roce 1959. v tomto roce je k nám dovezena i první pásová sušárna, poslední vývojový stupeň v sušení chmele, umožňující kontinuální sušení až do konečného stavu bez zásahu člověka. Během dalších let byly vyšlechtěny z Žateckého poloraného červeňáku další pododrůdy jako např. Lučan, Blato, Zlatan, Sířem, Univerzál, Blšanka, Podlešák. v roce 1960 vzniká národní podnik Chmelařství Žatec.

V roce 1973 byla u nás uvedena do provozu granulační linka. Od té doby podíl produkce zpracovaný tímto způsobem stoupal a dnes pouze jediný pivovar v ČR - Budějovický Budvar - využívá k chmelení svého piva původní lisované chmelové hlávky. Pozdější vývoj v extrahování pivovarsky cenných látek u nás nenalezl uplatnění.

Na malých plochách se od roku 1987 pěstují hybridní odrůdy Bor a Sládek. Jde o pokus o zvýšení výnosu při zachování kvality. v roce 1991 se u nás (a na světě vůbec) začaly pěstovat tzv. "meristémy" (konkrétně na Školním statku ve Vědomicích). Jsou to bezvirózní odrůdy vypěstované v aseptickém prostředí z dělivého pletiva viruprostých vrcholů výhonů.

Od roku 1990 dochází k postupnému snižování ploch chmelnic, protože pěstitelé ztratili jistotu, že jejich chmel stát odkoupí. Vzniká "Chmelařství, družstvo Žatec" (transformace), "Unie obchodníků s chmelem" (Bohemia Hop, �). v roce 1995 jsou odrůdy Bor a Sládek zapsány do Listiny povolených odrůd. v roce 1996 byla povolena další hybridní odrůda Premiant.


Obrazek V roce 1997 byl přijat nový zákon na ochranu chmele, který nahradit zákon z roku 1957. v tomto roce též došlo k největšímu polistopadovému snížení ploch chmelnic, a to o 1904 ha, (20,4 % plochy 1996) a v roce 1998 o dalších 1818 ha (24,4 %). Nyní rozloha našich chmelnic opět mírně roste. Letos je to 6123 ha sklizňové plochy.

V roce 2000 byl zákon na ochranu chmele novelizován a vyhláškou byly nově stanoveny chmelařské oblasti a chmelařské polohy. Nyní je tedy v žatecké oblasti začleněno 322 obcí v okresech Chomutov, Kladno, Louny, Plzeň-sever, Rakovník a Rokycany, v úštěcké oblasti je 198 obcí v okresech Česká Lípa, Kladno, Kutná Hora (od 2000), Litoměřice a Mělník a v tršické oblasti je to 83 obcí v okresech Olomouc, Přerov a Prostějov. Ve chmelařské poloze Podlesí je 41 obcí, ve chmelařské poloze Údolí Zlatého potoka je 44 obcí, a to v okresech Louny a Rakovník, ve chmelařské poloze Polepská blata je 21 obcí v okresu Litoměřice.

( převzato z www.chmelar.hajsl.cz )